Představte si Petra, který každý pracovní den jezdí autem do práce. S výdaji za dopravu počítá v měsíčním rozpočtu. Když ale pohonné hmoty zdraží, za stejné cesty zaplatí víc. Samotné zdražení ještě neznamená, že musí měnit své investice. Záleží na tom, kolik jezdí, jak velký má prostor v rozpočtu a zda má peníze dostupné na nečekané nebo vyšší běžné výdaje. Pro představu: pokud by Petr najel za měsíc osm set kilometrů a jeho auto spotřebovalo šest litrů na sto kilometrů, spotřeboval by přibližně čtyřicet osm litrů paliva. Při zdražení o dvě koruny za litr by za tento měsíc zaplatil asi o devadesát šest korun víc. Jde jen o modelový výpočet, nikoli o tvrzení o současné ceně benzínu. U člověka, který jezdí více nebo má napjatější rozpočet, může být dopad podstatnější. Souvislost s investičním rizikem začíná ve chvíli, kdy je potřeba tento výdaj z něčeho zaplatit. Má-li Petr pohotovou rezervu, nemusí kvůli dražší dopravě sahat na peníze určené na dlouhodobé cíle. Pokud rezervu nemá, může potřebovat část investic prodat dříve, než plánoval. To samo o sobě nemusí znamenat ztrátu. Záleží na hodnotě investice v okamžiku prodeje a na ceně, za kterou ji pořídil. Pokud ji prodá levněji, než ji koupil, ztrátu prodejem uskuteční. Jestliže má naopak vyšší hodnotu, může ji prodat se ziskem. Důležité je, že načasování prodeje pak neurčuje jeho původní plán, ale potřeba zaplatit běžné výdaje. Při úvahách o investování se proto neřeší jen to, jak moc může kolísat hodnota investic. Roli hraje také to, kdy mohou být peníze potřeba. Náklady na dopravu jsou jedním z běžných důvodů, proč se plánované výdaje mohou změnit.