Na běžném účtu je praktické mít peníze, ze kterých odchází nájem, platby za energie, nákupy a další pravidelné výdaje. Dobře se z něj platí a člověk má přehled, kolik mu na daný měsíc zbývá. Může na něm ale ležet i částka, na kterou domácnost při běžném placení vůbec nesahá. Představ si, že si rodina nechává na běžném účtu peníze na měsíční provoz a vedle nich dalších třicet tisíc korun jako rezervu. Pokud tato částka zůstane celý rok na účtu, který ji neúročí, nepřinese žádný úrok. Neznamená to, že rodině z účtu třicet tisíc mizí. Přichází však o možnost získat úrok, pokud by pro rezervu našla vhodný úročený účet. Pro představu: při neměnné sazbě tři procenta ročně by třicet tisíc korun přineslo přibližně devět set korun úroku před zdaněním. Jde jen o výpočetní příklad, ne o aktuální nabídku nebo slíbený výnos. Skutečný výsledek závisí na sazbě, době uložení peněz i podmínkách banky. Úroky z bankovních vkladů fyzických osob v Česku banka zpravidla zdaňuje srážkovou daní, takže připsaná částka bude nižší. Důležitý není jen údaj o úroku v reklamě. Některé spořicí účty mají zvýhodněnou sazbu pouze do určité výše zůstatku nebo ji podmiňují další aktivitou. Sazba se také může změnit. Proto má smysl podívat se na podmínky účtu a na to, jak snadno lze peníze v případě potřeby převést zpět. Smyslem není přesunout každou korunu z běžného účtu. Peníze na nejbližší platby musí zůstat dostupné. Kontrolní otázka pro domácí rozpočet zní jinak: která část zůstatku je potřeba na provoz a která tam jen dlouhodobě čeká? Právě u té druhé může mít rozdíl v úročení význam.